Tahle povídka vznikla pro soutěž Zimní spánek od Triumviátu, konkrétně pro ročník 2018 - 2019.

Požadavky byly prosté: klasické "meč a magie" fantasy, ve které budou mít svou - nezanedbatelnou - roli humři či jiní korýši.

Povídka nakonec dosáhla na třetí místo, což mě dost potěšilo, vzhkedem k tomu, že to byla úplně první věc, kterou jsem kdy do nějaké soutěže poslala.

Tahle povídka vznikla pro soutěž Zimní spánek od Triumviátu, konkrétně pro ročník 2018 - 2019.

Požadavky byly prosté: klasické "meč a magie" fantasy, ve které budou mít svou - nezanedbatelnou - roli humři či jiní korýši.

Povídka nakonec dosáhla na třetí místo, což mě dost potěšilo, vzhkedem k tomu, že to byla úplně první věc, kterou jsem kdy do nějaké soutěže poslala.

Řeřich Piskalík si myslel, že život naftového rytíře mu dá vše, po čem vždy toužil: dobrodružství, společenské postavení a všeobecný respekt. Jenže se to nějak nevyvedlo – pořád se na něj všichni koukají jako na toho vyzáblého klučinu, co má uši větší než bicepsy a je zhruba stejně nebezpečný jako rozzlobené kuře. Ale co naplat, jednou se dal na vojnu, a tak musí bojovat. A doufat, že ho jednoho dne ostatní konečně přijmou mezi sebe.

Tato povídka vznikla v rámci literární soutěže ke hře Scratch Wars. Zadání bylo jasné: napsat povídku o naftových rytířích, která by byla vhodná pro děti od 8 do 16 let, a pokud možno ji okořenit pratchettovským humorem. No řekněte sami, téhle výzvě jsem prostě nemohl odolat! Jediný problém byl s rozsahem. Povídka měla být dlouhá 2–6 normostran, a mně přitom první nástřel vyšel na stran jedenáct. Škrtání hodně bolelo, ovšem výsledný text má díky tomu mnohem větší spád, než jsem původně plánoval.