Seznámení s osudem!

  Sakura, Naruto, Sai a jejich týmový vedoucí Kakashi se hnali v zemi Čaje do nedalekých ruin. Byla to jejich poslední společná mise - Sakura povede nemocnici, Naruto se po své svatbě a svatební cestě s Hinatou stane Hokagem a Sai převezme ROOT Anbu. Bylo jim necelých jednadvacet let a každý si občas vzpomněl na černovlasého týmového partnera... tedy bývalého... ani po válce se dosud neobjevil a oni už na něj postupně zapomněli. Ale když byli na misi, občas si vzpomněli, jak společně vykonávali jako mladí geninové ty otravné mise třídy D.
  Ruiny byly obrovské, rozpadlé, ale nádherné... Měli instrukce ze svitku, že kamenná zeď s úložištěm věci, co mají najít, je za neviditelnou bariérou. Sakura obdivně hleděla na zarostlé kusy kamene a byla okouzlena... jako by tu už někdy byla... 
  „Tak, najdeme to a vypadneme... je to na úpatí sopky a ta se může kdykoliv probudit.. dejte pozor, nevíme, kdo se tu může schovávat...” upozornil je Naruto, který s delšími blond vlasy připomínal čím dál více svého otce, čtvrtého Hokageho Minata Namikaze... Když oznámili, kdo Naruto doopravdy je, vesnice byla v šoku. Uměl techniky po otci a přestěhoval se do obrovského sídla Namikaze klanu, kde začal vychovávat ninja lišky. Ale o tom až později...
  „Fajn, bariéra by měla být támhle...” Sakura ukázala na místo, kde jako nebylo nic, ale když prošli bariérou, objevili obrovskou stěnu s vyřezanými ornamenty - něco jako hyeroglify staré říše. V tom se země mírně zatřásla - znamení že sopka nevydrží dlouho.
  Kakashi našel místo, kde byla skrytá tajná schránka se svitkem rudého měsíce. Když ji vyndal, zase ji pustil.
  „Hrozně to pálí, nemohu ji nést... Sakuro, skus ji zvednout...”
  „Fajn,” Sakura ho zvedla ze země, v tom jako by do ní začal proudit oheň. Celá se obalila červenou čakrou, zvedla se do vzduchu a vypadalo to že chce křičet, ale nevydala ani hlásku.
  „Sakuro!” vykřikli Sai i Naruto, jen Kakashi byl v klidu. Uklidnil je a řekl jim, že se vše dozví. Vzal Sakuru do náruče a vrátili se zpět do jejich vesnice. Cesta trvala pár hodin, ale Sakura byla stále obalena plameny, oči měla zavřené a Naruto si začal dělat starosti. Neslyšel její myšlenky, což se mu nikdy nestalo. Kdysi byli společně na jedné misi, kde dostali od dračích strážců, vyvolávacích zvířat klanu Uzumaki, nespornou výhodu v boji - telepatii.
  Odnesli ji do nemocnice, kde už na ně čekala Tsunade. Jen kývla a nechala Sakuru v pokoji, kde celá stále hořela.
  „Co se děje Tsunade? Bude v pohodě?” začal hned Naruto, ale Tsunade ho umlčela.
  „Na tu misi jste šli schválně vy, protože jsem dostala dopis od Sakuřiných rodičů, kde popisují cestu do ruin a následně i umístění svitku rudého měsíce, který může chránit jen princezna Ohňové země. A tou je právě Sakura... nyní prochází rituálem přeměny... nevím co se stane, ale musíme počkat, až se probudí,”
  V tom přiběhla jedna ze sestřiček, „Tsunade - sama! Probudila se!”
  V pokoji stála Sakura stále obalená plameny, její vlasy i oči byly rudé...
  „Jsem Ruah, ohnivý démon zapečetěn do svitku rudého měsíce. Já i princezna jsme povinni chránit tento svitek... a já jsem oprávěn chránit tuto dívku, poslední princeznu Ohňové země... nyní mě omluvte, vrátím Sakuru zpět do svého vědomí...” Sakura zavřela oči, plameny zmizely a když je otevřela, zase měly tu nádhernou smaragdovou barvu, jen místo růžových vlasů je měla rudé jako krev.
  „Nyní jsem obeznámena s mým osudem, Tsunade - sama,” kývla Sakura a v klubku plamenů se vedle ní objevil rudý vlk. Sedl si a vypadalo to, jako by se na všechny usmál, ale vypadalo to spíš jako škleb. Vedle Naruta stál Kurama, který k němu přišel. Jen se na sebe podívali a odešli debatovat do soukromí... Sakura nad tím zakroutila hlavou a zasmála se. Naruto se k ní vrhl a hned ji objal, stejně tak i Sai a Hinata, která měla o svou nejlepší kamarádku strach.
  „Jsi v pořádku! Co bych dělala bez své nejlepší kamarádky a hlavní družičky?” usmála se na ni Hinata a ještě jednou ji objala...

  *O čtyři roky později

  Sakura zrovna seděla na kraji Konohy pod velkým vodopádem. Meditovala a její rudé vlasy se efektně vyjímaly na zeleném mechu. Měla je dlouhé až do půly stehen. Ruah, nyní její nejlepší přítel a společník, ležel vedle ní v klubíčku a vesele spal. V této nádherné přírodě se Sakura cítila nejlépe... Co se oficiálně stala princeznou Ohňové země, lidé jí nosili dárky a zdravila ji celé Konoha. Celé jí to připadalo bláznivé, ale už to byl její osud... někdy si přála, aby byla obyčejnou kunoichi, ale to už se nedá vrátit zpět...
  „Ahoj,” ozvalo se za ní a ve zlatém záblesku se objevil Naruto, nyní Rokudaime Hokage. V klubku plamenů vedle něj se objevil Kurama. Rozhlédl se okolo a když spatřil Ruaha, utrhl kopretinu a snažil se mu ji strčit do ucha. Ruah vyskočil a zavrčel.
  „Notak, kluci...” zasmála se Sakura a otevřela své smaragdové oči.
  „Nenašel jsem tě v nemocnici, tak mi bylo jasné, že jsi tady. Hinata chce, abys přišla dnes na večeři...” usmál se Naruto a sedl si vedle ní. I když byli spojeni mentálně, stejně měli občas problémy s komunikací. Naruto už na ni neměl čas a ona na něho taky ne. Každý měsíc musela do Edského hradu, měla tréninky, vyučovala nové lékařské ninji a zařizovala spoustu věcí jako mluvčí Konohy.
  „Jasně, moc ráda. Ale neměla by Hinata každým dnem rodit?”
  „No kdyby náhodou, tak ji stejně uvidíš v porodnici, chce k porodu speciálně tebe, jsi nejlepší medic ninja.”
  „Ale no tak, zase to nepřeháněj!”
  „Já si nedělám srandu, oba jsme v bingo knize, nezapomeň.”
  „Dnes ještě musím do liščí vesnice, chystáš se tam taky?”
  „Je tam Kurama, ale musím tam také, dnes se narodí nová mláďata,” kývnul Naruto a rozloučil se s tím, že má plno papírovaní kvůli soudu s Danzouem, který Sakura povede.
  Sakura kývla a oblékla si zbytek oblečení, zapletla si vlasy v cop a přemístila se do Naruovy liščí vesnice nedaleko Myobokouzan. Bylo to velké údolí, které žabí mistři obehnali bariérou, aby byly lišky v bezpečí. Bylo tam nesčetně mnoho domků, velký dům pro Naruta a porodnice, tréninková pole, menší lázně a vše, co by mělo výcvikové středisko obsahovat. Lišky se v jednom roce naučí mluvit naším jazykem a jsou to výborní bojovníci. A hlavně, Naruta všichni zbožňují. Chůvičky zase zbožňují Kuramu, velkého playboje celé vesnice.
  Přemístila se k lázním a zašla do porodnice, aby chůvičkám pomohla. Všechny se k ní nahrnuly a prosily o pomoc s tím i oním. 
  „Sakuro - hime!” do náruče jí skočily dvě lišky, menší rudá liška Suri a velký zlatý Lišák Kin. Sakura totiž ovládala všechny živly a rozhodla se zatím trénovat právě tyto dvě živlové lišky, speciálně vyvinuté Narutem. Byla to ta nejrozkošnější stvoření, ale kdyby ji někdo ohrožoval, dokázaly ji bránit jako nikdo na světě. Suri byla menší, se sametově rudou srstí a černým čumáčkem, a měla zvláštní smaragdové oči jako Sakura. Kin byl větší, Sakuře skoro po kolena, se zlatou srstí, co vypadala jako bodliny, bleskový živel z něj přímo sálal, stejně jako ze Suri Katon. Byl to největší Narutův úspěch, protože živlové lišky jsou vzácné. Jeho manželka, Hinata, objevila u sebe element ledu a nyní trénuje lyšáka s modrou srstí a ledovým elementem. Ten byl samozřejmě taky přítomen.
  „Tak co, jak se tu máte?” usmála se na ně Sakura a pohladila je všechny po srstech.
  „Je tu bez tebe smutno, hime - sama. Co Hinata - sama? Kdy se vrátí?” usmál se na ni smutně Hoshi. Evidentně mu jeho panička chyběla.
  „Bez obav, má se skvěle a hned jak bude zpět z nemocnice, přijde za tebou.” pohladila ho ještě jednou a on se na ni taky usmál. Kin a Suri se předháněli v novinkách okolo vztahů ve vesnici a Sakura z těch informací úplně šílela... stávali se z nich hrozné drbny! V tom se ve zlatém záblesku objevil Naruto a hned se k němu všichni seběhli. Měl ve tváři zvláštní výraz.
  „Máme problém,” řekl na půl úst a mávl rukou, aby šla za ním do domu.
  „Co je?”
  „U brány Konohy se pohybují čtyři vetřelci v kápích. Od Shikamara jsem se dozvěděl, že Sasukeho chakru bezpečně poznal. Vrací se zpět,”
  Sakura mlčela a přemýšlela. Naruto však její obavy přečetl stejně jako by je vyslovila.
  „Nesnáším, když mi čteš myšlenky!” 
  „Hinatě to říkám pořád, jen nesporná výhoda v boji. Mýho táty se všichni báli jen když na ně pohlédl, já na ně kouknu a budu vědět i co si myslí.” zasmál se Naruto a dal si ruce za hlavu, jak to dělával i když byl malý.
  „Musím jít, strávila jsem tu skoro celý den, pak se zastavím, ale až budou pryč.” kývla a přemístila se v květech sakury pryč. 
  Zašla ještě za Tsunade, která s ní chtěla mluvit ohledně soudu...

  Naruto se mezitím vrátil do kanceláře a čekal, až mu Shikamaru přivede ty čtyři výtečníky. A skutečně, asi po půl hodině, co Naruto se svými klony vyřídili všechno papírování, vešlo do dveří pět lidí, z toho čtyři zahalení v kápích.
  Naruto k nim schválně seděl zády, aby ho nepoznali.
  „Čekal jsem, kdy se tu ukážeš, Sasuke,” otočil se a spatřil tvář svého bývalého týmového kolegy značně vykolejeného.
  „Naruto? Ty jsi Hokage?”
  „Ano, ale o tom až později, co si přejete?”
  „Chtěli bychom se vrátit, uděláme cokoliv, co po nás budeš žádat,” kývl Sasuke s nadějí v hlase.
Tohle se jí nebude líbit!
  „Fajn, projdete si vyslícháním od Ibikiho, prohledá vám mysl Inoichi a pak ještě podstoupíte zkoužku, abychom vás mohli zařadit podle schopností. A nyní bych chtěl mluvit s tebou, Karin,”
  Rudovlasá dívka se zasekla.
  „Se mnou, Hokage - sama?”
  „Podle Kuramy jsi Uzumaki stejně jako já. Tvá schopnost senzora tomu napovídá a máš stejný tok chakry jako já. Pokud nebudeš proti, chtěl bych tě oficiálně přidat do rodiny a mohla bys bydlet s námi, pokud chceš,” Karin vhrkly do očí slzy.
  „Děkuji Hokage - sama! Já věděla že jsem nezbyla úplně sama!” hýkla a skočila mu do náruče.

  V tom se vedle Naruta objevil Kurama s malým klučinou, celý Naruto! Celá čtveřice na to koukala jak zjara.
  „Tati, maminku odvezla Sakura - hime do porodnice, vzkazuje ti, že máš okamžitě přijít!” broukl ubrečený klučík, kterého hladil Kurama jedním ocasem po blonďatých vláskách.
  „Ježiš!” vyskočil Naruto, „ Shikamaru, postarej se zatím o ně!” a ve zlatém záblesku zmizel.
  „Jistě, Hokage - sama,” kývl Shikamaru a optal se jich aspoň jestli nemají žízeň. Všichni se posedali a klučík na ně upřel svá modrá kukadla.
  „Kdo jste? Já jsem Namikaze Minato,” usmál se na ně. Ale spíš ho zajímala Karin, „ty vypadáš jako moje babička, jenom neměla brýle.”
  „A jak se jmenovala?” usmála se Karin a klekla si k němu na zem, „Uzumaki Kushina. Tatínek ji nikdy nepoznal, ale já viděl i fotku!” popošel dál a zastavil se u Sasukeho, „a ty?”
  „Já jsem Uchiha Sasuke,”
  „Já tě znám, teta Sakura - hime má tvoji fotku doma.”
  „Sakura?”
  „Je to nejlepší ninja na světě!”
  Najednou se vedle stolu začaly objevovat květy třešně.
  „Sakura - hime!” skočil jí Minato do náruče.
  „Minato, kolikrát jsem ti říkala, že mě máš říkat teto!” usmála se na něho a čtveřice ustala ve všem co dělala. Jako by se zastavil čas. Sakura byla oblečena do černého tílka se znakem Ohňové země na zádech, černých tříčtvrtečních kalhot a ninja botek. Na zádech měla rudou katanu a vlasy rudé jako krev měla v copu až do půli stehen. Vedle ní v klubku plamenů se objevil Ruah a Minato na něho skočil a začal ho drbat, což se rudému vlkovi evidentně líbilo a začal ho olizovat jako štěně.
  „Myslíš, že se tohle chování hodí na nejvyššího ohnivého démona?” poznamenala suše Sakura a hleděla na Sasukeho, který nějak nevěděl, co se děje.
  „Promiň, Sakura - hime,”
  Přistoupila k nim, podala ruku Suigetsuovi, Karin i Yuugovi a uklonila se. 
  „Jsem Haruno Sakura, poslední princezna Ohňové země, a toto je můj démon ohně, Ruah, buďte zde vítáni,” usmála se na ně.
  „Páni, to je kočka...” rozplíval se Suigetsu.

  „Vidím, že už jste se seznámili,” ve zlatém záblesku se objevil Naruto a vzal Minata do náruče, „máš sestru, Minato!”
  „Gratuluji, Hokage - sama, nyní mě omluvte, zajdu za Hinatou.” a zmizela.
  „Co to mělo znamenat?” podivil se Sasuke a docela ho mrzelo, čeho byl svědkem.
  „Sakura jakožto poslední princezna je svázána pravidly a etiketou. A navíc buď rád, že ti nic neudělala, zuřila.”
  „Nebylo to na ní vidět,”
  „Ne, to nikdy nebude, své emoce umí schovávat moc dobře, už to není ta holka, co za tebou běhala. Hlavně jí dej čas, bude chvíli trvat než se s tím srovná. Nyní vyřešíme vás dva. Suigetsu, tebe určitě nebude škoda ve vývoji a technologiích, a Yuugo, pokud mi dovolíš odstranit tvou pečeť a aplikovat mou vlastní, může se s tebe stát kvalitní lékařský ninja.”
  „A budu pracovat se Sakurou - hime?”
  „Ano, nemocnice je její,”
  „Tak to souhlasím!”
  „Nyní vás podrobí výslechu a prohlédnou vám myšlenky, pak se sejdeme kvůli zkoušce. Nyní musím za svou manželkou, Karin, pojď se mnou,takže pokud nás omluvíte...” a zmizel zpátky do porodnice. Shikamaru je vyhodil z kanceláře. Po všech unavujících zkoužkách s jejich myslí Suigetsu a Yuugo zašli do prvního stánku s Dangem, ale Sasuke se vzdálil rovnou do Uchiha čtvrti. Byla udržovaná a čistá a v hlavním domě se svítilo. Zřejmě Naruto upozornil správce, aby vše připravil. Později v posteli přemýšlel o rudovlasé dívce. Bylo možné aby se takhle změnila a zesílila? Jak? Kdy? A Naruto ho taky nepřestával překvapovat. Jak to, že byl Hokage ve čtyřiadvaceti? A už měl druhé dítě a manželku? Plus ti démoni... a to bůh ví kolik toho ještě nevěděl...

  Druhý den se konala zkouška jejich schopností na cvičišti 77. Karin zářila štěstím, protože její rodina ji přijala bez problému a Naruto byl rád, že měl sestřenici. Yuugo i Suigetsu vyhlíželi Sakuru a Sasuke byl jako na trní. Když se objevila přímo vedle něho, je se mírně ušklíbl. Před ním se objevil Ruah a mírně na něj zahlížel.
  „Nyní, dvojice byly vylosovány následovně, Yuugo - Hyuuga Neji, Suigetsu - Aburame Shino, Uzumaki Karin - Yamanaka Ino, Uchiha Sasuke - Haruno Sakura Hime. Prosím první dvojici...” Naruto se nad slosováním mírně zasekl, ale pokračoval dál. Yuugo, který už na sobě měl speciálně vyvinutou pečeť, mohl používat normální chakru i svůj element země, na Nejiho neměl, ale i tak si vysoužil titul Chuunina.
  Suigetsu porazil Shina celkem jednoduchým způsobem a stal se Jounninem a Karin zůstala u pozice chuunin. Na poslední zápas to však vypadalo, jako by se sešla celá vesnice.
  Sakura byla oblečena do nádherného černorudého bojového kimona, vlasy měla svázané do copu a dost nebezpečně se usmívala. Ruah se taky podivně šklebil a s Kuramou si něco šeptali, zřejmě strategii. Sasuke byl mírně nervózní, čekal, že bude Sakura silná, ale nečekal, že nastoupí s tak chladnokrevným úsměvem, jaký vždy míval on.
  Stoupla si naproti němu  a Sasuke jen zoufale sledoval, jak se spojuje se svým démonem... obalila se plameny a oči jí zrudly...v tom zazněl povel a Sakura se na něj vrhla takovou rychlostí, že sotva stihl vytáhnout katanu a zablokovat její útok. Kdyby to nestihl, rozsekla by ho vejpůl...dost dlouho zůstali jen na taijutsu a Sasuke už evidentně zpomaloval.. v nestřežené chvíli ho chytla za zápěstí a mrštila s ním do lesa až letěl aspoň dvacet metrů a zády sundal dost stromů...
  „Dost! Sakura - hime!” vlítl tam Naruto a zastavil Sakuru s velmi hladovým výrazem, která se už už chtěla na Sasukeho vrhnout znovu. Sakura najednou procitla a její rudé oči byly opět smaragdové. V tom si uvědomila, jak se chovala a zaplavil ji pocit studu. Ruah se objevil vedle ní a Kurama ho poplácal po rameni na znamení, že mu to nevyčítá. Otočila se a přišla k Sasukemu, který ležel se spáleninami u posledního stromu, o který se zastavil.
  „Omlouvám se, tohle chování se k mému postu princezny nehodí,” zamumlala a začala ho léčit svou zelenou chakrou.
  „Ty jsi i medic ninja?” vyjekl Sasuke, když měl zápěstí zcela v pořádku a Sakura se s omluvou zvedala.
  „Nějak jsem svému týmu musela být prospěšná, škoda, že se pak rozpadl dřív, než jsem své schopnosti plně rozvinula...” Sakura se odmlčela a odešla za Narutem.

  Nakonec byl Sasuke uznán jako Jounnin, i když by mu Sakura nejradši natrhla zadek, také mu s ostatními pogratulovala. Naruto sledoval její vnitřní boj a doufal, že nevybuchne až si přečte nově příchozí poštu z Edského hradu...

  „To snad není pravda!?”
  „Já věděl, že se budeš zlobit.” fňuknul Naruto.
  Sakura roztřískala jeho mahagonový stůl, když třímala v rukou oběžník z Edského hradu... poslali jí totiž vybrané nápadníky... Jako princezna Ohňové země musí mít dohodnutý sňatek. To nebylo to nejhorší, když totiž otevřela dopis, zjistila, že na prvním místě je právě nenáviděný Uchiha... a na druhém jeho starší bratr, který se také vrací kvůli soudnímu řízení jako nejdůležitější svědek proti Danzouovi.
  „Saky, buď v klidu, máš tam celkem dost lidí, on se to přece nemusí ani dozvědět!” uklidňovali ji Naruto, ale zároveň ji litoval, že si nemůže vzít toho, koho bude opravdu milovat... Pokud tedy stále nemiluje Sasukeho.
  „Na to ani nemysli!”
  „Promiň, vážně ho tak nenávidíš?”
  „Nechal nás ve štychu Naruto! Moje city v tom absolutně nehrají roli přece!”
  „Dobře, dobře...”
  Dál v ruce třímala ten dopis... Princ ledové země... syn feudálního pána... to radši Itachiho fakt!

  A zrovna Uchiha Itachi byl nedaleko Konohy... Konečně se vrátí do své vesnice, kterou musel opustit po té nejtěžší misi v životě...

  A další z Uchihů seděl se zbytkem týmu v Uchiha čtvrti. Celkem se nudili, večer byl pozvaný na Barbecue všech bývalých rookie, to znamená, že tam bude i Sakura... nemohl ji dostat z hlavy... ale to ti dva šašci taky, ale mohli to v klidu probírat mezi sebou.. on byl vždy ten, co se o holky nezajímal, a najednou ho zaujala zrovna Sakura... jaký paradox.
  „Ahoj, bratříčku,” ozvalo se za ním a jeho ty slova vymrštila do sedu. Itachi?!
  „Co ty tu sakra děláš? Mám tě hned zabít?” zahulákal hystericky Sasuke a hned sahal po kataně.
  „V klidu, jsem zase člen Konohy, nevidíš čelenku?” zamával mu Itachi před nosem zbrusu novou čelenkou, „budu svědčit u soudu s Danzouem, který náš klan přesvědčil a utvrzoval v tom, aby udělali převrat... a na jeho rozkaz jsem musel celý náš klan vyvraždit... nechali mě odejít s podmínkou, že ty přežiješ. Nikdy jsem ani nesnil o tom, že bych se mohl vrátit a poslat do vězení toho, co za všechno může.”
  „A to ti mám jako věřit?”
  „Stačí zajít za Hokagem, on ti vše dosvědčí... Vyvraždění našeho klanu bylo v plánu hned po vyvraždění klanu Uzumaki, jen se divím, že zde Naruto zůstal, když se dozvěděl, že Konoha nechala zničit Uzushio, jeho domov a domov jeho předků. Ale jelikož je Hokage, jistě to tu dá znovu do pořádku a nakope pár zadků. Danzou je první z mnoha a my dva společně ho můžeme poslat do horoucích pekel za to co udělali nám dvěma i celému našemu klanu... Co na to říkáš?”
  Sasuke byl zmatený... Tohle opravdu nečekal...
  „Je to pravda?”
  „Stoprocentní. Nyní se mám dostavit za Hokagem a princeznou, chceš jít se mnou?” usmál se na něj Itachi a Sasuke trochu pookřál.
  „Dobře, ale dej mi čas, musím si vše uspořádat v hlavě.”
  Jak šli po ulicích Konohy, mnoho vesničanů nevěřilo svým očím... oba zrádní Uchihové v jedné vesnici a nechtějí se zabít... Všichni samozřejmě dostali upozornění, že do soudu s Danzouem se po Konoze mohou pohybovat i nukenninové, což byli oba dva, a nikdo je nesměl pod trestem smrti napadnout. Došli až ke kanceláři hokageho a vešli po zaklepání dovnitř. Zde stáli Hokage, jeho manželka, Sakura a oba radní.
  „Dobrý den, vedu i svého bratra, doufám, že to nevadí,” usmál se na ně Itachi a pohledem zůstal na Sakuře, nyní oblečené v rudobílém tílku a černých legínách, ve kterých vynikala její úžasná postava. Sasuke nedal na sobě nic znát, ale kdyby mohl, hned by se jí složil k nohám. Itachi na tom byl obdobně, ovšem počínal si jako pravý svůdník. 
  Vzal Sakuru za ruku a něžně jí políbil hřbet. 
  „Kdyby mi někdo řekl, že princezna Ohňové země je tak nebesky krásná, vrátím se do Konohy už dříve,” usmál se na ni a Sakura se začervenala. Sasuke na něj hodil velmi rozladěný pohled, ale všiml si ho jen Naruto. Sám pro sebe se usmál a začal ve své hlavě vytvářet malý lstivý plán.
  „Uchiha Sasuke a Uchiha Itachi, jste hlavní svědci v Danzouově případu, doufám, že pro dobro své rodiny a vesnice, budete svědčit. Nechal jsem vás zapsat opět jako naše ninji, takže jestli zklamete moji důvěru a důvěru samotné princezny, oba vás na místě zabiju. Zde se podepište, že souhlasíte...” oba se podepsali a Naruto svitek sroloval a nechal oficiálně ověřit a opatřit pečetí, ve kterých je machr, aby vešla ve známost.
  „Nyní nás radní prosím omluvte, máme domluvený sraz s ostatními. Itachi, pokud chceš, můžeš jít s námi a nebo se jít ubytovat do Uchiha čtvrti,” kývl na něj Naruto, když odcházeli z budovy hokage a namířili si to do Barbeque rodini Akimichi....